Markéta Zelenková

pátek 7. srpna 2015

Několik důvodů, proč není potřeba jezdit do Itálie?


Den 1 a 2


Plány na rodinnou dovolenou ve ztepilém Irsku se změnily po mém jarním pádu ze stromu :-). Stejně jako já ležely další návrhy ladem až do začátku prázdnin. Na přetřesu bylo Řecko, ale vyhrála to Šumava. A vezmeme to přes Českou Kanadu (tedy okolí Slavonic).
Tomáš nás nasadil do auta v tee-pee u Rudolce (poblíž Žďáru nad Sázavou) a vyrazili jsme směr Jižní Čechy. První cíl: Modletice.
Dorazili jsme na večer. Starý statek patří pánovi s krásným příjmením Švec, který je ale truhlář. A podle toho také chalupa vypadá. Musím přiznat, že mě úplně uchvátila (http://modletice-ubytovani.cz/). Stojí v zákrutu řeky, kde, kdyby bylo dost vody, což není, leží dvě kanoe, na kterých se dá sjíždět. Vysoké vrby, tee-pee, kdyby nám nestačil minulý týden, rybník...
A uvnitř chalupy je nádherně!!! Nevím, jestli si vše vyrábí a renovuje pan Švec sám (rozhodně je sympaťák, při příjezdu byl na rybách, tak nám nechal otevřeno... při nočním návratu už nebylo možné se vyptat na detaily, ne proto, že bychom už spali, ale při rybaření se asi pije víno a to hodně :-)).
Chalupa má 3 apartmány a společný dvůr a naprosto úžasné posezení a poležení a venkovní kuchyň v něm... Pro tři spřízněné rodiny dokonalé. My spříznění nejsme, ale rodiny jsou fajn a dokonce nás nechali vyprat dvě pračky prádla, protože v našem apartmánu není pračka. A po tom týdnu v lese se to velmi hodilo...








Ve Slavonicích to žije Slavonice Festem 2015. Přes den ale v ulicích moc plno není. Myslím, že to bude kvůli tropickým teplotám. Naše procházka probíhala zse stínu do stínu. Ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila. V galeriích i obchůdcích je chládek,lidé jsou festivalově naladěni a město je prostě kouzelné.















A proč mi dovolená zatím připomíná Toskánsko? Studená halupa, ale hlavně tam kvůli horku na výlety varážíme večer. A včera to bylo úplně stejné. V sousední vesnici je starý židovský hřbitov. Poprvé jsem se na hřbitově trochu bála. A to jsme noční výpravy na hřbitov v dětství absolvovali poměrně často :-). Není ve vesnici, ale jde se k němu lesem. Vejdete do lesa a uvidíte velkou bránu a dál nic. Ve skoro tmě to bylo opravdu hodně hodně tajemné. A pak ještě bunkry. Naše auto, což jsem netušila, zvládne hravě jízdu po zoraném poli...
 Přednášku o linii opevnění jsem vnímala jen na půl ucha. Ale prostě je jich tu plno.











sobota 18. dubna 2015

Zvířata u nás doma

Manžel je zemědělec. Je to jeho práce. Člověk by si řekl, že když má na farmách tisíce krůt, bude mu to stačit. Ale manžel je zemědělec duší a tělem. A tak máme krůty doma. Ne na zahradě. Ne na dvorku. Doma. V obývacím pokoji. Máme šest malých krůtiček, na které je venku moc zima a tak je chováme ve velké  plastové "klícce" doma. Pípají, smrdí, ale není jim zima. Kdysi se kamarádka Tomáše ptala, proč nemáme psa. Tomáš ji s klidem odpověděl, že ten se nedá sníst. Takže naše zvířata jsou jiná.
Musím říct, že naše Dorotka se o ně zodpovědně stará. Každý den jim několikrát sype krmení a doplňuje vodu. Občas, když sluníčko vykoukne, bere je ven. A je to atrakce pro její spolužačky.
Po měsíci zametání pilin, větrání a pípání už jsem se celkem těšila, že je Tomáš odveze. Když je odveze, trošku se mi zasteskne. Ale ne zase tolik. Když odvážel kozy, které jsme měli několik let, bylo to horší.
Včera se tak stalo. Krůtičky jsou pryč. Vysála jsem, umyla podlahu, je klid. Možná dárek k narozeninám? Kromě kocoura a rybiček není doma žádné další zvíře. Až do dnešního dopoledne.





Osel se jmenuje David, je mu 17 let a nikoho nikdy nekopl a nekousnul. Denně sežere 7 kg sena a může vozit náklad do 35 kilo. Hýká prý jen večer. A máme ho jen na dobu určitou - tak jak ho nemít rád....

pondělí 16. února 2015

Valentine, Valentýna, Valentýnka

Teď v únoru je klid. Aspoň u mě. Užívám si to. Už asi 14 dní. Takové prázdniny. Uklidila jsem pracovnu, dívám se s dětmi na Once Upon a Time, vařím víc a líp,... Žádná svatba. Sem tam nějaké focení. Jako třeba Valentýnka.
V úterý mi zavolala maminka Markéta (to se dobře pamatuje), že jim selhal fotograf a rádi by novorozenecké fotky dcerky. Že ví, že je dost pozdě, že už má malá 8 dní, kdybych náhodou měla čas... A protože je únor, tak ho mám.
Ve čtvrtek ráno doma zesílím topení a zatopím v krbu. Chvilku je příjemně teplo a zachvilku začne být horko. Do té doby odsunu část gauče a vytřu podlahu. Pak bych se už u těchto aktivit pořádně zapotila.  Pro nahaté novorozeňátko je to ale tak akorát.
Donesu tři bedny s dekami, šátky, šálami... Nemám ráda moc rekvizit. Žádná ouška, žádné ocásky ani křidýlka. Všechno v přírodních barvách. Ale pro lepší pocit miminka je dobré něčím ho přikrýt, do něčeho zabalit...
Postavím si vedle beanbagu svou amatérskou konstrukci na pozadí, složenou ze dvou světel a tyčky mezi nimi. Sestavuji to asi půl hodiny. Taky držák na odraznou desku.
Nachystám si k sobě věci, které budu chtít použít a čekám na malého návštěvníka.
Přijíždí asi o půl desáté. Tatínek Francesco je snědý a zjišťuji, že je Ital. Maminka Markéta je příjemná, hezká blondýnka. Malou Valentýnku zvládá s jistotou několikanásobné maminky, i když je to její první děťátko.
Seznamujeme se a navrhuji Francescovi, aby si zajel něco vyřídit, že focení může trvat dlouho a že by se nudil. Francesco souhlasí a odjíždí, s tím, že se pro své holky vrátí, až budeme u konce a uděláme pak ještě nějakou fotku společnou...
Valentýnka je jedno z těch krásných miminek, která jsou už po narození vyžehlená a říkám, že je to takový maličký tříměsíčňák, i když má teprve 10 dní. Je nádherná!
Markétka ji nakojí, vybereme zhruba věci, ve kterých bychom ji fotili a Markétka zkouší Valentýnku uspat. Valentýnce se spát evidentně nechce a tak pár fotek děláme i za bdělého stavu. Kupodivu, asi i tím, že je Valentýnka tak vyžehlené miminko, nevypadají špatně.




No a uspáváme, uspáváme. Nechávám je v pokoji, aby měli klid a jdu jednu z vyfocených fotek upravit na počítač.
Valentýnka usíná asi o půl dvanácté. A to tvrdě. Paráda.
Můžeme se do toho pustit. Opatrně ji pokládám na beanbag.




Po pár záběrech jí jemně zvedám hlavičku, aby jí bylo pěkně vidět do obličeje a měla tvářičky pěkně nasvícené přirozeným světlem z okna.





 

 Kolem půl jedné přicházi Francesco. To už jsem malou položila do košíku. Sedí a kochá se, jak je Valentýnka krásná. Myslím, že je to zážitek vidět ji takhle spinkat i pro něj.



S focením celé rodiny jsem nepočítala, nemám nachystané velké pozadí, tak musíme zfouknout něco jen tak.

Markétka obléká Valentýnku a já musím pro Dorotku do školy. Je skoro jedna. Focení trvalo 3,5 hodinky. Fotilo se moc krásně. Markétka s Francescem jsou moc spokojení. A Valentýnka taky. Jen při oblékání kombinézy si zakřičí.

Ještě odpoledne sedám a upravuju první fotky. Dělám do půlnoci a ráno znovu. V poledne ale fotky posílám. No jo, únor :-).

středa 21. ledna 2015


Kája a František.

Po svatbě jsem přijela domů. Stáhla fotky. Dala se do dalšího focení. Smazala fotky z karty (před Vánocemi mám už všechny tři 16 GB karty plné). Zformátovala jsem kartu. Fotím.
Zjišťuju, že se fotky ze svatby stáhly neúspěšně. Tedy nestáhly...
...z hlavy se mi vykouřilo, co se dělo poslední hodinu a nevím to dodnes... panika. Tři roky čekám, kdy to přijde a je to tady.
Přemýšlím, kdo je patron fotografů. Nevím. (Teď už to vím. Svatá Veronika Emotikona smile ). Svatý Františku, (mj. jmenovec ženicha, můj biřmovací patron a oblíbený svatý. Myslím, že by měl pochopení.), já jsem tak mimo, že se ani nemůžu modlit. Vem to prosím tě za mě. Díky.
Volám do Prahy, jestli je nějaká šance fotky zachránit. Není.
Volám nevěstě Káje, co se stalo. Slibuji jí zaplacení půjční šatů, vizážistky, kadeřnice a deset let každoročního focení zdarma.
Nevím, jestli Kája pláče, ale věří, že se fotky zachrání. Já ne.
Ještě zkusím zavolat Brno Megapixel. Slečna mi dává naději, ať to přivezu, že něco zkusíme.
Děti na mě koukají divně. Maminka nemluví, telefonuje, obléká si kabát a někam jede.
Parkuju u Megapixelu na chodníku. Jdu dovnitř, popisuju situaci. Sympatický mladý muž s naušnicí v nose strká kartu do jejich počítače a spouští záchranný program.
Něco tam šrotuje.....

Zachránilo se 98 %. Tedy z 1200 fotek chybí asi 25. To je zázrak.

Obrovské díky Megapixelu!!!!!!

A taky Káje. Že mi nenadávala!!


A Františkovi!!!